Osobní

Fotografie je nejzásadnější médium lidstva. Kdejaký hlupák by si mohl nalhávat, že nejzásadnějším lidským médiem je text, konkrétně text po vzniku knihtisku. Jenže knihtisk je pouhou odbočkou ve vývoji vnímání světa člověkem. Člověku fotografie imponuje, právě protože mu ukazuje svět tak, jak ho vnímal většinu své existence. Obraz, nebavme se chvíli o těch technických, je plocha, která pomocí abstrakce zprostředkovává vztah člověka ke světu. Stejně jako oko přirozeně bloudí po světě, může také přirozeně bloudit po obrazu. Písmo vnáší do myšlení lineární řazení, které je člověku od přirození nepřirozené.

Samotná fotografie je ovšem velmi obtěžující záležitost. Lidé přirozeně nechtějí být zaznamenáváni v momentech, které si sami vysloveně nevyhradili pro sebezaznamenávání. A přece se rádi vidí na fotografiích. Vidět sám sebe na fotografii je příjemné, protože se v tu chvíli vidíme zvenku, v jednom určitém momentu.

Fotím hodně. Ukládám málo. Fotky hodně vybírám a upravuju, většinu si tisknu a často si svoje fotky rámuju.

Fotím svět kolem sebe, tam, kde se pohybuju. Mám rád lidi, společnost i místa, ve kterých se pohybuju. Všechno má hodnotu a všechno je strašně hezký.